kázání P. Prof. Petra Piťhy
Květná neděle 2020 – svěcení ratolestí
Pozdrav a pokoj,
milovaní bratři a sestry,
i vám všem, kdo nesdílíte naši víru, ale budete číst toto dnešní kázání.
Dlouhým a letos mimořádně tvrdým postem jsme došli ke Květné neděli. Je to brána do
Svatého týdne. O branách se také v liturgických textech dnešního vstupu vícekrát mluví.
Kristus, pokorný král, nevjel do Jeruzaléma na koni, ale na chudém oslíku. Jásající zástupy mu
vyšly vstříc a volaly: Hosana Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně.
Důvodem k jásotu je Kristovo nedávné vítězství nad smrtí, vzkříšení Lazarovo. Není náhodou,
že lidé přicházejí s olivovými ratolestmi. S olivovou větévkou přiletěla kdysi holubice
k Noemovi a oznámila mu tak konec potopy. Ti lidé tedy vítají a přijímají Krista jako svého
nového krále.
Jsme nyní naprosto všichni prostoupeni jedinou otázkou: „Jak uniknout zkáze?“ Zavíráme
hranice, brány měst. Máme strach z nejbližší budoucnosti. Ta přijde, ano, už je tu. Nechceme
ji přijmout, budeme se zuby nehty bránit. Jeruzalém ji vítá, jde jí vstříc. Kristus jde rovněž do
budoucnosti a ví dobře, jak bude vypadat. Ví, že ti, kdo ho vítají, se obratem ruky změní na
fanatický dav žádající jeho smrt. Jde tomu vstříc, aby pochybujícím podal důkaz, že je
opravdu vítězem nad smrtí.
Podruhé slyšíme o branách v žalmu, který budeme zpívat při průvodu: Zdvihněte brány své
klenby, zvyšte se prastaré vchody, ať vejde Král slávy!“ Žalmista se ptá: Kdo je ten Král slávy?
Odpovídá pak: Hospodin udatný v boji, Hospodin zástupů. Kde máme hledat ony klenby a
prastaré vchody? V hradbách Jeruzaléma? Ve zdivu našich bran? Sotva. Prastarým vchodem
je člověk, přízemní, shrbený pod svými vinami, i kdyby se jakkoli vynášel a vypínal. Pro nás je
to jasná výzva, abychom pozvedli své lidství. Jen tak můžeme vyjít vstříc Kristu. Jen tak může
on vejít k nám. Protože se k nám vždy bude sklánět, ale nikdy, nikdy se nám nebude klanět.
Vyjděme v pokoji. Amen.